Probudila jsem se a prudce oddechovala. V pokoji byla tma a přes žaluzie na okně se sem dralo měsíční světlo. Podívala jsem se na mladšího brášku, který spokojeně spal s naším černým kocourem Nerem v nohách. Pak jsem vsatala a pomalu došla k oknu. Vytáhla jsem žaluzie a podívala se ven. Měsíc byl v úplňku a nebe bylo bez mráčku, takže bylo venku poměrně dost světlo. Chvíli jsem koukala na naší zahradu a potom jsem se podívala k lesu. Nevím, co jsem čekala - vždyť to byl jenom sen - ale zamrzelo mě, že ho tam nevidím. Stáhla jsem žaluzie zase zpátky dolů a šla si lehnout. Koukala jsem do stropu a přemýšlela - ten sen se zdál být tak skutečný. Snažila jsem si na sen znovu vzpomenout - spala jsem ve svém pokoji, ale najednou jsem se probudila. Okno bylo otevřené, ačkoli jsem si byla jistá, že jsem ho večer zavírala. Došla jsem k oknu a podívala se k lesu. Spatřila jsem tam podivné, ale nádherné zvíře - něco mezi psem a člověkem. Měl šedočernou srst a jasně žluté oči, které se dívaly přímo na mě. Najednou zavyl a zmizel kdesi v lese - a já se probudila.
Zamračila jsem se a sáhla po sklenici s vodou, která ležela na nočním stolku. Bylo v ní už jen trochu vody, a tak jsem se zvedla a šla si do kuchyně nalít. Nechtěla jsem rozsvěcet, abych někoho neprobudila. Na chodbě jsem ale zakopla o krabici a natáhla jsem se.
"Sakra" zaklela jsem a sbírala se ze země. Všude po domě teď bylo krabic spousta. Nedávno jsme se přistěhovaly a máma ještě nestihla skoro nic vybalit.
V tom se otevřely dveře a v nich stála máma.
V tom se otevřely dveře a v nich stála máma.
"Alex? Co tu děluáááš?" zívla a podívala se na mě.
" Jdu si pro něco k pití" ukázala jsem na sklenici, která se - díky bohu - při pádu nerozbila.
"Měla bys jít spát. Ráno vstáváš do školy," řekla a zmizela v pokoji.
Druhý den ráno jsem málem zaspala. Deset minut před osmou jsem vylítla ze dveří a běžela ke škole. Stihla jsem to jen tak tak. Nevěděla jsem ale, kam mám vlastně jít, a tak jsem šla za holkou, která vypadala, že je stejně stará jako já a taky se opozdila. Zřejmě si mě nevšimla, a tak jsem za ní šla pořád dál. Potom se zastavila u dveří, na kterých bylo napsáno 9.A. Chtěla vzít za kliku, ale zřejmě si mě najednou všimla. "Potřebuješ něco?"
"Ne..totiž já..," koktala jsem. "Já jsem tu nová a nevím, kam mám jít," přiznala jsem.
"Aha," řekla a zamyslela se. "Jdeš do devítky?" zeptala se a já jsem přikývla. Usmála se a otevřela mi dveře. Vešla jsem do třídy a všichni se na mě podívali. Zamířila jsem k učitelce.
Druhý den ráno jsem málem zaspala. Deset minut před osmou jsem vylítla ze dveří a běžela ke škole. Stihla jsem to jen tak tak. Nevěděla jsem ale, kam mám vlastně jít, a tak jsem šla za holkou, která vypadala, že je stejně stará jako já a taky se opozdila. Zřejmě si mě nevšimla, a tak jsem za ní šla pořád dál. Potom se zastavila u dveří, na kterých bylo napsáno 9.A. Chtěla vzít za kliku, ale zřejmě si mě najednou všimla. "Potřebuješ něco?"
"Ne..totiž já..," koktala jsem. "Já jsem tu nová a nevím, kam mám jít," přiznala jsem.
"Aha," řekla a zamyslela se. "Jdeš do devítky?" zeptala se a já jsem přikývla. Usmála se a otevřela mi dveře. Vešla jsem do třídy a všichni se na mě podívali. Zamířila jsem k učitelce.
"Slečna Seishelová?" zeptala se a já opět přikývla. "Někde se zatím posaď. Všechno vyřídíme o přestávce," řekla a něco si zapsala do notesu. Rozhlídla jsem se po třídě - pohled mi ihned padl na jednoho kluka s černými vlasy. Vypadal velmi klidně a vyrovnaně a zřejmě se na něco soustředil. Bylo vedle něj místo a já se vduchu zaradovala a zamířila k němu. Než jsem tam stačila dojít, objevila se ta holka, za kterou jsem sem došla a sedle si vedle toho kluka. V duchu jsem se zamračila a sedla si do lavice před nimi. Seděl tam kluk se zrzavými vlasy a usmíval se. Pak ke mně natáhl ruku.
"Ahoj. Já jsem Tedy Sue," představil se. Podala jsem mu ruku taky.
"Alexandra Seishelová," ušklíbla jsem se a připravila si na první hodinu v nové škole.
Žádné komentáře:
Okomentovat